Přiznám se vám, že když jsem poprvé slyšela název Curaçao tady v Holandsku, jen matně jsem si vybavila nějaký hodně modrý drink. Osud tomu chtěl, že několik let poté jsem toto úžasné místo navštívila již třikrát, a to s tím nejlepším lokálním průvodcem – mým přítelem.
Curaçao je ostrov nácházející se v Karibiku jen několik desítek kilometrů od jihoamerické Venezuely. V minulosti byl Holanďany kolonializován, a ačkoliv má nyní nezávislý status, je nadále součástí Nizozemského království. Lokalita a historie tohoto místa vytvořila naprosto unikátní směsici. Blízkost Kolumbie a Venezuely přispívá svou špetkou jihoamerické kultury především v hudbě a tanci, Curaçao má i svůj vlastní karneval, který si svou pompéznosti s přehledem zadá s tím brazilským. Severoamerická Florida je také co by kamenem dohodil, nebo spíš teda doletěl, a obyvatelé Curaçaa jsou velmi hrdí na celou řadu legendárních baseballových hráčů působících právě v amerických družstvech. Svým kořením do celé směsice přispívají nejen sousední ostrovy Aruba, Bonair či St Martin, ale také Jamajka a Dominikánská republika. Koloniální minulost přivedla na ostrov také africké otroky, což se projevuje v umění a náboženství. V neposlední řadě hraje velkou roli samozřejmě kultura evropská. Obyvatelé Curaçaa mají status občanů Evropské Unie a Curaçao je ve srovnání s okolními zeměmi ekonomicky mnohem vyspělejší.
Pokud jedno z vašich novoročních předsevzetí zahrnuje cestovaní do exotických míst, Curaçao by určitě mohla být zajímavá varianta. Azurové moře, bohatý podmořský život, neuvěřitelná barevná koloniální architektura, latinské rytmy a párty pořádané každý den, celoroční teplota kolem 32 stupňů Celsia, úžasný pocit volnosti či nakupování bez cla by mohly být motivací proč vybrat právě Curaçao.
Mezi mé osobní favority patří jednodenní road-trip do oblasti Westpunt, kde se nachází pláže s tou nejmodřejší vodou – odtud vznikl název a vzhled likéru „Blue Curaçao“ – ale také malebné rybářské zátoky.
V hlavním městě Willemstad je mou nejoblíbenější čtvrtí Pietermaai, a to díky své unikátní architektuře. Krásně zrekonstruované barevné domy se střídají s oprýskanými fasádami chátrajících měšťanských tvrzí připomínající zašlou koloniální slávu. Vždy se stavím v baru Saint Tropez, jehož bazén a výhled na moře je tou nejlepší kulisou pro popíjení koktejlu.
Obvzláště miluju místní kuchyni. Ledový ovocný drink – něco na způsob milkshaků – se jmenuje „batido“, a stánky s nimi jsou na každém rohu. Vsadím se, že o některých druzích ovoce, které si můžete zvolit, jako například mespel anebo sorsaka, jste stejně jako já nikdy před tím neslyšeli. Další z nezbytných zastávek je jeden z nočních „Truk’i pan“ čili pojízdných stánků, kde dostanete ten nejlepší sandvič s masem anebo pochoutku podobnou kebabu. Pro odvažné je možné vyzkoušet speciality typu okrová polévka s prasečími ocásky, která je velmi slizká svou konzistencí, anebo třeba guláš z iguany, které všude volně pobíhají. Každopádně na vychlazené pivo a něco malého k zakousnutí zamiřte do „snackbaru“ a nenechte se odradit zamřížovanými okny.
Tak co říkáte, nalákala bych vás k návštěvě?
